Řemeslo je životní styl, říká předseda Cechu podlahářů ČR Josef Voborník
Každý řemeslník si rozhoduje sám, zda a kdy upřednostní firmu a kdy sebe. Pokud je ochoten pracovat do pozdních nočních hodin, o víkendech či svátcích, může jako OSVČ bez zaměstnanců na konci měsíce disponovat částkou 100 tisíc korun a více, připouští předseda Cechu podlahářů ČR Josef Voborník. Určitě to ale podle něj není pravidlo.
Pane Voborníku, jak si aktuálně stojí podlahářské řemeslo?
Pokud mám vzít v úvahu nějaký časový horizont tak za posledních 10 let se to výrazně nemění. Největší počet řemeslníků je podle statistik živnostenských oprávnění, které zveřejňuje MPO, ve věkové skupině 41-45 let, pak ve skupině 46-50 let. Ani podlaháři nejsou výjimka.
Najít dobrého podlaháře ve věku 20–30 let je téměř zázrak. Tedy takového, který je šikovný a samostatný, doporučí vhodnou podlahu, zvládne zaměření zakázky, navržení správného technologického postupu, nacení materiál a práci, aby mu to vyšlo, komunikuje se zákazníkem, vše správně časově naplánuje, aby dodržel termíny, a provede dílo minimálně na standardní úrovni.
Při tom všem mám na mysli podlaháře, nikoliv pokladače čehokoli na cokoli.
Jaký je rozdíl mezi podlahářem a pokladačem?
Platí, když dva dělají totéž, není to totéž. Z pokladače se může časem stát podlahář, pokud ovšem bude mít zájem se učit, vzdělávat, investovat do sebe, do nářadí. Podlahářem se nikdo nerodí, ale postupným sbíráním zkušeností jím může být a měl by se jím stát.
Pokud někdo zamrzne na postupech a technologiích, má každý rok několik reklamací, na školení ho vidíte vždy u chlebíčků a na nic se neptá, tak si zaslouží označení věčného pokladače. Položí vám všechno, na co si ukážete.
Ze škol vycházejí desítky i stovky nových instalatérů, truhlářů nebo elektrikářů. Noví podlaháři se ale rodí v řádu jednotek. Momentálně je situace taková, že kdo si mladého řemeslníka nevychová, nezaškolí, nenaučí, tak jako když neexistuje.
Jak obtížné je podle vás sehnat řemeslníka?
Zkuste si zavolat malíře, že potřebujete vymalovat do týdne, nebo elektrikáře, aby udělal elektroinstalaci do 14 dnů, nebo zedníka, že chcete ještě letos postavit garáž, kamnáře, že byste do zimy měli rádi na chalupě kachlová kamna, čalouníka, že nutně potřebujete potáhnout sedačku do Vánoc, pokrývače na opravu střechy před podzimními dešti, obkladače, aby obložil koupelnu, protože se musíte za měsíc stěhovat, a mnoho dalších řemesel, kde se bez podílu ruční práce neobejdeme.
Prostě mají všichni plno a tolik práce, že si lidé musí zkrátka počkat. A to někdy i několik měsíců.
Kolik si takový řemeslník, v našem případě podlahář, může vydělat?
Pokud se budeme bavit o podlahářích, protože o tom něco vím, tak těm v zaměstnaneckém poměru se výdělek pohybuje v průměru okolo 30-35 tisíc měsíčně hrubého. O nic se nestarají, dojdou do práce, kde mají k dispozici nářadí a připravenou práci, kterou odvedou.
Pokud je podlahář živnostníkem, OSVČ bez zaměstnanců a pracuje běžné hodiny v týdnu, tak na konci měsíce může disponovat 60-80 tisíci korunami. Pak záleží na něm, kolik z toho investuje zpět do rozvoje firmy, nářadí, dalšího vzdělávání, a jakou si pro sebe stanoví odměnu. Z té ovšem musí ještě uhradit daň, zdravotní a sociální pojištění, popřípadě nájem provozovny a úvěry na firemní auta.
Někdo volí 40 % do firmy a 60 % pro sebe, někdo 20/80, jiný 50/50 nebo 70/30. Každý si rozhoduje sám, zda a kdy upřednostní firmu nebo sebe.
Ptáte-li se, zda může podlahář, OSVČ bez zaměstnanců na konci měsíce disponovat částkou 100 tisíc a více, tak mohu říct ano. Vše je ale úměrné složitější zakázce, používání dražších materiálů a práci do pozdních nočních hodin, o víkendech či svátcích. Je to na každém, kolik si chce nebo potřebuje vydělat, kolik času tomu chce věnovat a jak si dokáže práci zorganizovat. Ale neměl by zapomenout ani na volný čas pro sebe – regeneraci a odpočinek, rodinu a koníčky.
Už jsem zažil případy, kdy si člověk myslel, že výplata podlaháře se rovná částce na faktuře. To ale není čistý příjem. Kromě zákonných odvodů čeká řemeslníka ještě množství dalších investic. Alespoň pokud chce profesně růst a nezakrnět na startu.
Jak do vašeho řemesla zasahují digitální technologie a další inovace?
Když pominu takové ty běžné jako mobil, tablet, počítač, tak máme digitální měřicí přístroje na měření vzdálenosti, metrů čtverečních a objemu, který hodnoty přenáší rovnou do vyfoceného nebo načrtnutého nákresu v mobilu nebo tabletu na místě zaměření. To vše lze odeslat kolegovi ke zpracování do nabídky.
Používáme měřáky na vlhkost v podkladu, vzduchu nebo digitální měřiče nerovnosti podkladu. Existuje také přístroj, který postavíte doprostřed místnosti, on ji celou oskenuje, data pak odešlete výrobci, ten vyrobí podlahu přesně na míru a vy ji položíte, aniž byste do ní museli řezat.
Používáme i digitální ruční frézu na dřevo se zabudovaným skenerem, oskenuje si předmět nebo díl dřeva či linolea a ten pak na místě zafrézujete do podlahy. To všechno jsou ovšem stroje, jejichž pořizovací cena se pohybuje v řádech do 100 tisíc korun.
Takže jejich nákup je třeba si důkladně rozmyslet…
Řemeslo je životní styl, který můžete neustále posouvat dopředu, stále se zlepšovat. Je to proces, který když budete chtít, nikdy nekončí. Každý rok je spousta inovací a novinek. Čím jste šikovnější, tím roste přirozeně vaše cena. Děláte zajímavější zakázky a vaše odbornost jde vpřed.
Můžete si vybrat svého dodavatele materiálu. Dnešní nabídka aut a dodávek pro živnostníky je veliká a každý si vybere podle svých představ, potřeb a možností. Máte mnoho příležitostí, jak svou práci odprezentovat.
A také máte svobodu nakládání se svým časem. Všechno, co děláte a jak to děláte, máte ve svých rukou a v hlavě. Je jen na vás, jak se k řemeslu postavíte, a jaký řemeslník ve skutečnosti budete.
Co byste poradil čerstvě vyučeným řemeslníkům, ať z jakéhokoli oboru?
Začátky každého řemeslníka jsou všelijaké a hodně záleží na tom, k jakému fachmanovi se dostane. Čím lepší, tím méně chyb. Méně reklamací znamená více peněz za méně času.
Ti nejlepší řemeslníci ve svém oboru, už jsou na takové výši, že se nebojí své zkušenosti předávat dále. Pochopili totiž, že kvalitní řemeslník má práci opravdu pořád. Jen od těch nejlepších se naučíte různé fígle z praxe, protože se nebojí je ukázat. Ti slabší vám toho moc neukážou, jednak to zatím moc neumí, a když ano, tak mají strach, že okoukáte něco a pak to použijete a oni přijdou o práci. Jednou ale dozrají a zjistí, jaká to je blbost.
K řemeslu vede hned několik cest a je na každém z vás, jakou cestu si vyberete, kam až to chcete dotáhnout. Každopádně nemějte obavy, že jste „jen“ řemeslník. Pamatujte moje motto. Být řemeslníkem není za trest, ale za odměnu.
Předsedu Cechu podlahářů ČR Josefa Voborníka zpovídala Eva Svobodová, generální ředitelka a členka představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
