Hrozba jednoruké generace

Dlouhodobě se snažíte o zvýšení či návrat respektu k řemeslným živnostem. S jakými pocity?
Dvacet let tvrdím totéž. Rozdíl mezi českým a německým podnikatelem je jeden. Čech se vás zeptá, za kolik vám to udělá jeho konkurence, a pak vám to nabídne laciněji. Německý podnikatel se vás také zeptá, ale udělá vám to za stejnou nebo i vyšší cenu, ale udělá něco navíc, třeba po sobě dokonale uklidí. My jsme našli cestu v tom, že podrážíme cenu. To je ohromný nešvar, který tu zakořenil a který je těžké vymýtit. Nahrává tomu i to, že v Česku třicet let nefunguje žádná kontrola. Ničeho. A to je průšvih. Vezměte si jen u nás tak běžné překračování rychlosti. Přitom stačí u silnice postavit figurínu policisty a všichni brzdíme. Nikdo nemá strach z kontrol, které se v rámci živnostenského zákona vlastně neprovádějí.

Ale je tu řada lidí, kteří disciplínu i odpovědnost mají a pravidla dodržují a podnikají na úrovni. Vy je určitě znáte taky…
Znám. Ale to obecné povědomí nechce začínat u sebe, chce jen demokratická práva a žádnou individuální, osobní odpovědnost. To ale nejde. Já jsem začínal podnikat v roce 1987, když jsem si podle tehdejší „stopětky“ nechal vystavit povolení od národního výboru a v únoru 1989 jsem dokonce dal výpověď na Pražské stavební obnově, kde jsem byl tehdy zaměstnán právě jako stavební mistr obkladačů. Manželka si schovala z našetřených úspor pět tisíc Kčs ke tchýni, protože myslela, že jsem se zbláznil. Mě ta práce ale bavila a chtěl jsem podnikat. Kdo z dnešních podnikatelů může říct, že byl ochoten makat a platit komunistům z výdělku nad osmdesát tisíc osmdesát procent daní? Chceme svobodné podnikání s komunistickým ochranitelstvím.

Teď je velmi aktuální otázka, zda poddopadem koronavirové krize si nezvykáme na státní pomoc víc, než je zdrávo. Opatření se snadno zavádějí a nesnadno ruší, tvrdí někteří ekonomové…
Dlouze jsme na prezidiu Komory před pár týdny diskutovali o tom, co přinese kurzarbeit a jaké k němu zaujmout stanovisko. Já zastávám názor, že současná ekonomika potřebuje pomoc, ale kontrolovanou. V představenstvu Hospodářské komory jsem osmnáct let, šel jsem na první sněm a byl jsem zvolen za řemeslnou část komory. A těch osmnáct let říkám pořád totéž – nevymýšlejme ptákoviny. Povolme mimo jiné klidně švarcsystém, ale kontrolovaně. V roce 1990 u mě pracovalo asi dvaadvacet kluků na švarcsystém. Drobným řemeslníkům vyhovuje, je to přirozené prostředí a není důvod ho zakazovat.

Celý rozhovor, který vyšel v tištěné podobě časopisu Komora.cz naleznete níže...